To stojí za přečtení=(

23. května 2007 v 15:59 | adawill |  Blbosti:o)
Teplé paprsky odpoledního slunícka dopadaly oknem do malého nemocnicního pokoje. Jen ctyri zdi, okno, dvere, postel skrín a malý stolek. Tady se cas nemerí na hodiny a minuty, ale na kapky infuzí, krevních konzerv a slz. Na posteli ležela dívka, která doufala v zázrak. Nikdy neprestala verit, že se uzdraví. Nikdy neplakala pro ztracené kaštanové vlasy. Nikdy se nepoddala bolesti. Porád verila v zázrak.Nikdy mu nemela za zlé, že od ní odešel, když se dozvedel o její nemoci. Jen toužila po tom ho spatrit. Vedela, že umírá, ale presto verila, že se stane zázrak. Uprene hledela na kapky infuzí, které jedna po druhé proudily do jejích žil. Doufala, že prijde. Tak moc si to prála. Najednou cítila necí prítomnost. Otevrela oci a videla Ji tam stát. Srdce se jí zachvelo. "Ješte ne! On prijde" smlouvala s ní. Neprestávala verit. "Je pozde musíme jít…….." rekla dívce a natáhla k ní ruku. Ta se naposled zadívala na dvere pokoje a odevzdane uchopila tu chladnou bílou rucku. Zadívala se do tech nádherných ocí. Jediná slza a už nic víc. Poslední kapka odmerila její život. Už se nikdy nedozví, že stál za dvermi jejího pokoje. Strach z toho , že jí zlomil srdce, mu nedovolil vstoupit. Možná by vešel, kdyby vedel, že ona ho porád miluje a že za temi dvermi umírá………
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Majdík Majdík | Web | 27. července 2007 v 21:01 | Reagovat

=(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama